Nevěra jako osobní rozvoj
Nevěra jako osobní rozvoj
Nevěru jsem v manželství s Jirkou nezažila a proto jsem se chtěla vžít do této situace. Chtěla jsem aspoň zčásti pochopit bolest, kterou prožíváme, když zjistíme, že je partner nevěrný.
Sedla jsem si a představovala si takovou situaci. Představivost je mocná čarodějka. I v té představě jsem pociťovala velkou bolest. Avšak paradoxem pro mě bylo, že mě ta představa zároveň vzrušovala. Přemýšlela jsem o tom, proč jsem se takhle cítila a přišla jsem k několika uvědoměním.
1. Bolest pramení z připoutanosti a pocitu vlastnictví
Bolest, kterou jsem pociťovala, byť jen v představě, plynula z toho, že partner mi nějakým způsobem patří. Že ho vlastním a i já jsem se nechala vlastnit v zájmu vztahu. Měl by být jen se mnou, tak proč je s někým jiným?! Proč mi tak ubližuje?! Chtěla jsem ho vlastnit. Cítila jsem vztek a bolest. Jak si dovolil být s někým jiným? Jak se opovážil prožívat sex s někým jiným? Jak mi to mohl udělat?!
2. Pokora přináší úlevu a klid
Pokračovala jsem v té představě. Plakala jsem a říkala si. Dobře Bože, ten člověk mi nepatří. Nemám na něj žádný nárok. Tohle je jeho rozhodnutí. Já mu vlastně v ničem bránit nemůžu. Pak se stalo něco úžasného. S touto pokorou, kterou jsem cítila k Bohu, k mému partnerovi a ke světu, a s vědomím, že ho vlastně nemůžu nijak řídit, jsem odevzdala touhu ho vlastnit. A najednou přišla obrovská úleva od bolesti, kterou jsem ještě před chvílí cítila.
3. Vděčnost a láska nám přináší všechno
S úlevou přišel silný pocit vděku. Vděku, že můj partner si vybral právě mě. Vrátil se ke mně. V mé představě se vrátil ke mně. A já najednou necítila, že musí. Ale že je to jeho svobodná volba. Že můžu být pouze vděčná, že si mě vybírá každý den. A že ho nemůžu získat žádným nárokováním. Jen být vděčná a dávat mu lásku. Ze svobodné vůle jsem si ho vybrala já a ze svobodné vůle si vybral on mě.
4. Svoboda je přitažlivá
Zažívala jsem pocit vzrušení. Skutečnost, že mě najednou můj partner přitahoval mnohem více, plynula z toho, že jsem svého partnera viděla jako svobodného a silného člověka. Takového, který mi nic nedluží. Může cítit a dělat, co chce. Je to jeho svobodná volba a já s tím nemůžu nic udělat. Jen milovat.
A velmi silně mě takový člověk přitahoval. Jeho svobodná duše. A to, že se ke mně vrátil a vybral si mě. Vzrušovalo mě, že si mě vezme. Ne proto, že musí. Proto, že on chce. Cítila jsem jeho sílu plynoucí z jeho svobody. A ta síla a svoboda mě přitahovaly. Cítila jsem důvěru, že tomuto muži se můžu odevzdat.
5. Nárokováním si lásku nezískáme
Mnohem více jsem si ho vážila jako svobodného člověka a mnohem více mě přitahoval, než když jsem ho viděla vlastně jako svého “otroka”, který má vůči mně nějaké povinnosti. Takový člověk mě vlastně nevzrušoval. Nemilovala jsem ho. Jen mi dával pocit jistoty. Nemilovala jsem ho a on mě též ne. Otrok nikdy nemiluje svého otrokáře. A otrokář nikdy nemiluje svého otroka.
6. Jediná jistota je láska
Láska plyne ze svobody. A svoboda někdy může být děsivá. Můžeme mít pocit, že už nemáme nic jisté. Jedinou jistotu můžeme najít v lásce v našem srdci a dávat ji.Milovat celým srdcem.
Cítila jsem k němu lásku a vděk, že se rozhodl být se mnou, žít se mnou, milovat se se mnou a že si vybírá každý den milovat se jen se mnou, ale ne proto, že by musel. Nebo proto, že by ho jiné ženy nepřitahovali. Přitahují. Ale proto, že si svobodně každý den vybírá mě, i když nemusí.
Uvědomila jsem si, že naše vztahy a partneři nás tak rychle omrzí proto, že je po tom, co vstoupíme do vztahu, začneme vlastnit. Očekáváme od nich, že už nebudou prožívat přitažlivost k někomu jinému.
Ve skutečnosti, proč vyhledáváme nevěru, je, že hledáme tu část sebe sama. Tu svobodnou část sebe sama, která by se ve vztahu neměla projevovat. Všichni se tak nějak ve vztahu zmenšíme, abychom partnerovi neublížili. Opouštíme části sebe samých. Snažíme se být takoví, jací nám společnost říká, že bychom měli být.
Popíráme část sebe sama. Přitažlivost i k jiným osobám. Popíráme tu svobodnou část, abychom neranili partnera. Abychom dostáli společenským normám. A paradoxně tím, že partnerovi nechceme ublížit, a proto mu nesdílíme, že nás někdo přitahuje, nakonec mu ublížíme mnohem více. Protože ta naše svobodná část si najde prostor, aby žila v tajné nevěře.
Nepodporuji tímto nevěru. Sama s ní nesouhlasím. Podporuji svobodu a lásku. Ale za určitých okolností nás nevěra může určitě mnoho naučit. Může se stát silným motorem na cestě osobního rozvoje. A někdy si ji stačí jen představit.
Dokud budeme opouštět části sebe samých, když vstupujeme do vztahu, dokud budeme žít v nesvobodných vztazích, předpokládám, že nevěra bude stále jen přirozeným vyústěním, jak žít tajně část sebe sama, kterou si myslíme, že partner a společnost nechce vidět.
Milujte se svobodně Zdroj:S láskou Lucy Majkus