Proč si vybírám stejné partnery (a proč se mi pořád opakují vztahy)

Možná máš pocit,
že přitahuješ pořád stejný typ partnera.

Ale ve skutečnosti:

 Nepřitahuješ stejné muže náhodou.
 Přitahuješ situace, které odpovídají tvému vnitřnímu nastavení.

To, co je ti známé,
působí bezpečně.

I když tě to zraňuje.

Proč nedokážeš odejít ze vztahu

Tohle je moment, který rozhoduje.

Ten okamžik, kdy:

• chceš něco říct… a neřekneš to
• víš, že ti něco vadí… a přejdeš to
• cítíš, že to není v pořádku… a zůstaneš

Nezůstáváš proto, že bys byla slabá.

Zůstáváš proto,
že v té chvíli reaguješ ze starého nastavení,
které vzniklo mnohem dřív.

Tohle není rozhodnutí.

 Tohle je nastavení.

Proč se tenhle vzorec opakuje

Ten pocit, který ve vztahu zažíváš,
ti není cizí.

Je známý.

Možná ne stejnou situací.
Ale stejným vnitřním prožíváním.

A to je důvod, proč se tenhle kruh opakuje.

Ne proto, že si vybíráš špatně.

Ale proto,
že vybíráš z toho, co máš uvnitř sebe uložené jako „normální“.

Co se ve skutečnosti děje

Nejsi slabá.
A už vůbec nejsi hloupá.

Jen funguješ z něčeho,
co je silnější než tvoje vůle.

Existuje moment, který většina žen vůbec nezachytí.

Je tichý.
Krátký.
Téměř neviditelný.

Ten moment, kdy:
chceš něco říct… a neřekneš to
cítíš, že ti něco vadí… a přejdeš to
víš, že to není v pořádku… a zůstaneš

Ten moment nepůsobí důležitě.

Ale právě v něm
opouštíš sama sebe.

A ne proto, že bys chtěla.

Ale proto,
že tenhle způsob fungování
je v tobě uložený mnohem déle, než si myslíš.

Možná sis někdy všimla,
že ten pocit ve vztahu je ti povědomý.

Ne úplně stejně.
Ale zvláštně známý.

Možná způsob, jakým s tebou partner mluví.
Možná to napětí, které cítíš.
Možná ticho, které zůstává mezi vámi.

A někde hluboko se objeví:
„Tohle už znám…“

Ne nutně z partnerského vztahu.

Ale z prostředí, ve kterém jsi vyrůstala.

Z míst, kde ses naučila:
že láska není jistá
že musíš vnímat druhé víc než sebe
že být sama sebou není úplně bezpečné

A právě proto si nevybíráš špatně.

Vybíráš z nastavení,
které máš v sobě uložené.

Proto nestačí říct si:
„Příště to udělám jinak.“

Protože v té klíčové chvíli
už nejednáš vědomě.

Reaguješ z místa,
které vzniklo dávno předtím.

A to je důvod, proč se ten kruh opakuje.

Ten moment, kdy to chceš udělat jinak…
už v sobě máš.

Je přesný.
Pravdivý.

Ale většinou ho přejdeš.

Protože jít za ním
znamená jít proti tomu,
co bylo dlouho považované za „normální“.

A právě tam
se to celé může začít měnit.

Ne silou.
Ne kontrolou.

Ale tím,
že ten moment poprvé opravdu vědomě nepřejdeš.

Závěr

Pokud tohle čteš a poznáváš se v tom…

pak už nejde o to, jestli to „chápeš“.

 Jde o to, jestli to chceš opravdu změnit.

Protože ten moment,
kdy se ve vztahu ztratíš sama sobě…
se bude opakovat tak dlouho,
dokud ho nezačneš vnímat jinak.

A to se většinou nedá udělat jen sama.

Ne proto, že bys byla slabá.
Ale proto, že ten vzorec vznikl v místě,
kam se sama těžko dostaneš.

 Pokud cítíš, že už nechceš zůstávat v tomhle kruhu…

můžeš se objednat na první setkání.

Společně se podíváme na to,
co se ve tvých vztazích opakuje
a kde přesně je ten moment,
ve kterém se to může začít měnit.

Možná se poznáváš i v tom,
že víš, že bys měla odejít…
ale stejně to nedokážeš udělat.

V dalším článku se podíváme na to,
proč není tak jednoduché ze vztahu odejít,
i když už víš, že tě zraňuje.