Lucie Königová: Když se vaše dcera mění v ženu… Pomozte svým dcerám dozrát v hodnotnou ženu

05.10.2015 17:47

Jako koučka se u žen nezřídka setkávám s problémy pramenícími z toho, že nepřijímají svoje tělo, sebe jako ženy a celkově svoje ženství a vše, co s tím souvisí, včetně menstruace.

Říkají mi: „Nemám ráda svoje tělo. Neumím se přijmout. Pořád na něm vidím nějaké chyby. Jako žena si připadám méněcenná. Při menstruaci se cítím divná a taková ,špinavá‘. Připadám si jako žena dobrá jenom na to, abych ,rodila‘ děti. Nevidím žádnou hodnotu sebe jako ženy…“

Řada těchto pocitů má původ v dětství a odvíjí se z přístupu rodičů ke svým dcerám, z atmosféry v rodině a z toho, jak v ní bylo nastaveno vnímání ženy. A nejzásadnější roli v tomto nastavování přitom hraje doba, kdy vaše malá holčička dospívá v mladou dívku. Menstruace je totiž přelomovým obdobím pro všechny ženy, a je velmi důležité, aby tuto fázi rodiče dokázali správně uchopit.

 Menstruace je přirozenou fází vývoje dívky v ženu

Menstruace do života patří, je jeho nezbytnou součástí. My jako dospělí, kteří jsme si už kusem života prošli, teoreticky chápeme o co jde, ale ne vždy tuto dobu dokážeme zvládat dostatečně empaticky. Tak se může stát, že místo příjemné podpory a postupného přerodu dívky v ženu, se kvůli přístupu rodičů v dívce zrodí spíš odpor k ženství.

Vaše dcera se potřebuje s novou situací sžívat postupně a vytvářet si nové životní návyky. Pro ni je to totiž velmi zásadní změna, a dost možná i obávaná. Nový stav je divný a nezvyklý a většina dívek se na menstruaci vůbec netěší. Když pak mensturace přijde, učí se ji dlouhé měsíce a někdy i roky přijmout a respektovat. A když k tomu rodič přidá ještě nedostatek empatie a svůj nezralý přístup, tak je doslova „zaděláno“ na budoucí problémy dcery se sebepřijetím i sebeláskou. Přístup rodičů je tedy zásadní.

Předsudky se přenášejí z generace na generaci

Každý z rodičů si často přináší, co se týče menstruace a ženství, ze svých původních rodin různé předsudky a tabu. V mnoha rodinách se o menstruaci nemluví a menstruace bývá vnímána něco divného a nepříjemného.

Má-li dívka menstruaci, je v „jiném režimu“. Omezená v tělocviku, v plavání, v oblékání světlých kalhot apod. Na dívku s menstruací se druzí dívají jako na „nemocnou“. Z maminek často jdou „rady“ typu: „To musíme jako ženy přežít. Musíš si zvyknout. Je to otrava, ale nedá se nic dělat. V životě toho budeš muset jako žena ještě hodně vydržet. Odnosit dítě a zvládnout porod. Ženy to mají prostě těžké.“

Tak se v mladé ženě vytvářejí velmi nepříjemné emoční vzorce typu: „Když to mám, jsem jiná a omezená. Když to mám, dívají se na mě jinak.“

 Přístup otců k dceři má zásadní vliv na její vnímání ženství

Vztah otců a dcer je specifický. Někdy otcové nedokážou dobře zvládnout postupný přerod jejich „malé holčičky“ v ženu. Přijdou si divně, když jejich dcera najednou vypadá jako jejich „mladší milenka“. Mají pocit, že už s ní nemůžou chodit sami nebo si ji posadit na klín a mazlit se s ní, jako když byla malá. Najednou se odtáhnou. Stydí se. Bojí se svou dospívající dceru obejmout, aby to nevypadalo divně. Neumějí se s ní bavit o menstruaci, protože to považují za čistě ženské téma, které nechávají na matce. Ale menstruace patří i do mužského světa. Je potřeba, aby se otcové vzdělali a věděli, co jejich dcera prožívá, a dokázali ji být v jejím obtížném a tak důležitém růstovém období oporou.

„Přijde mi už divné dceru jen tak chovat na klíně. Začínají jí růst prsa a bojím se, aby se na mě ostatní nedívali divně. Chce se raději objímat se svým klukem.“

Někdy dokonce otcové soupeří o svou pozici s nápadníkem své dcery. Ale to je také úplně špatně. Otec má svou vlastní nezastupitelnou roli v životě své dcery a její kluci a partneři zase jinou.

Dívka ale v této fázi nechápe, proč se otec najednou odtahuje. Má pocit, že jako starší už není pro tátu zajímavá. A že tátovi vadí, že už má svého kluka. Myslí si, že když má menstruaci a své „dívčí problémy“, už s ní otec nechce mít nic společného.

Dcery však i v tomto období stále potřebují cítit svého tátu a jeho „křídla“, jako když byly holčičky. Otec má pro ně stále jedinečnou a nenahraditelnou úlohu, a je velmi zásadní, aby ji správně uchopil. Jen tak mohou otcové dcerám pomoci, aby skutečně dospěly v hodnotné ženy, které jsou na sebe a na své ženství pyšné.

Jaké vzorce vznikají dívkám kvůli „negramotnému“ přístupu rodičů

Ve své koučovací praxi se často u žen setkávám s následujícími vzorci, které vznikly v jejich dětství a dospívání a které v dospělosti negativně ovlivňují jejich životy:

Jako žena nejsem tak zajímavá. Jako žena ztrácím pozornost táty. Když mám jiný vztah, tátu to může bolet. S menstruací jsem divná. Mám-li menstruaci, dívají se na mě jinak. Menstruace mi bere svobodu dělat si, co chci, a nosit si, co chci. Menstruace mě omezuje. Menstruace je otrava. Žena to má v životě těžší než muž. Menstruace bolí. Jako žena musím hodně vydržet. Žena v životě víc trpí. Žena musí dokázat vydržet nepříjemné věci. Muži to mají jednodušší. Muži jsou svobodnější. Menstruace je tabu. Mluvit o menstruaci se nehodí. Menstruovat je ostuda.

 Jak z toho ven

Za sebe vnímám, že je důležité i o těchto tabu tématech otevřeně komunikovat, a to jak v rodině, tak ve společnosti. A šířit osvětu v přístupu rodičů vůči dcerám – ale zároveň o tom komunikovat i se syny, aby i oni k menstruaci a ženství získali ten správný citlivý a respektující přístup.

Já jsem například svým dětem vysvětlila, že jako jsou papírové kapesníky na zachytávání rýmy z nosu, tak jsou vložky pro zachytávání čištění dělohy v ženském těle, protože tam maminka nosí miminko. S dětmi jsme měly pracovní název pro menstruaci „čištění pokojíčku“. Menstruace je přirozená fáze čištění dělohy, která je „pokojíčkem“ pro potenciální i skutečné miminko. Dceři i synovi to bylo dostatečně srozumitelné a blízké, aby to přijali a chápali, co maminka v některých dnech v měsíci prožívá. Dcera pak své vlastní „čištění pokojíčku“ zvládla mnohem pohodověji. Věděla, že menstruace k ní jako k budoucí mamince přirozeně patří.

7 zásad gramotného rodiče:

1.     Menstruace pro mne není tabu, vzdělávám se i v této oblasti a neotáčím se k ní zády.

2.     O menstruaci i jiných oblastech ženství komunikuju otevřeně. Klidně půjdu koupit dceři vložky.

3.     Menstruaci přijímám jako nedílnou součást světa žen i mužů.

4.     Své dceři jasně dávám najevo, že je stále moje milovaná holčička a ani v tomto přechodovém čase se nic na našem vzájemném vztahu nemění. Změna fyzického těla nemá vliv na její hodnotu.

5.     Moje role rodiče (otce/matky) je v životě mé dcery nezastupitelná.

6.     Dcera mě jako rodiče vnímá stále stejně – jako svého rodiče.

7.     Je přirozené, že každá žena byla kdysi dívkou a malou holčičkou, tudíž i moje dcera bude procházet tímto přirozeným procesem. Na mém přístupu k ní se nic nemění. Vždy byla, je a bude mojí dcerou.

Pomozte svým dcerám přirozeně přijmout novou fázi jejich vývoje a přeměny z dívek v ženy. Podpořte je v tom, aby se těšily na tuto další etapu svého života. Pomozte jim, aby si začaly uvědomovat svůj nový ženský potenciál – a aby se zároveň nebály, že se vzdálí svým rodičům. Pomozte jim pochopit a přijmout, že menstruace a celý ženský cyklus je nejvyšším přírodním darem, který umožňuje ženě nejen plně realizovat svou roli ženy, ale v budoucnu i roli matky, a rozvíjet svůj ženský duševní i fyzický potenciál jak v osobním, tak v profesním životě.

Lucie Königová

je koučka, mentorka partnerských vztahů, lektorka, autorka projektu(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič. Je ale především mámou 17leté dcery Belindy a 14letého syna Olivera. Ve své knize předává koncentrovaně ty nejdůležitější osobní poznatky ze své role rodiče i poznání a zkušenosti ze své mnohaleté profesní praxe, především z koučinkového křesla.

„Jako kouč často řeším s klienty právě následky přístupu jejich rodičů. Vše, co prožíváme v dětství, se nám v dospělosti totiž opakuje. Jen s tím rozdílem, že se na našich „životních jevištích“ objevují jiné postavy – partner, děti, šéf, kolegové apod.

Proto jsem se rozhodla řešit příčiny. Ukazuji rodičům, jak vytvořit dětem takové zázemí, aby z dětí vyrostli zdravě sebevědomí, vyrovnaní a šťastní lidé.

Pomáhám dospělým, aby se stali pro sebe i své blízké tím nejlepším člověkem v životě. Pokud totiž dospělí sami nedozrají, vychovávají opět jen nezralé plody.”

Zdroj:Cyklická žena