Dopis dospívající dceři

13.07.2016 09:07

Dopis dospívající dceři

 

To přece nemůžu napsat, říkala jsem si, když mi v hlavě začala znít slova vyprovokovaná dotazem, co bych chtěla jako malá holka slyšet od své mámy.

Nicméně moje vnitřní dítě říkalo:

„Ale ano, tohle bych chtělo opravdu slyšet, nehledě na to, jak pateticky to zní.“ A tak jsem si uvědomila, že není třeba se stydět za velká a rozmáchlá slova, a tento dopis si dávám jako mateřské cvičení. Protože jednou i moje děti budou dospívat a to, co provozujeme místo takovýchto důkazů lásky dnes – mazlení, lechtání a utěšování, bude v té době již mimo mísu.

Co bych chtěla umět předat své dceři, až se z dívky začne vylupovat v ženu?

Ale ne jen slovy, ale tak, aby to bytostně cítila… Já bych vlastně chtěla, aby to vnímala už dnes. Mezi řádky našich všedních dnů, mezi pusou a pohlazením, mezi obědem a večeří, mezi dnem a nocí.

Moje drahá, milovaná dcero, chtěla bych, abys věděla, že ač říkám „moje,“ moc dobře si uvědomuji, že jsi dcerou života a nepatříš nikomu, než sobě.

Od Tvého narození s úžasem sleduji, jak se každým dnem učíš, potkáváš se s životem a nacházíš svoji osobitou cestu. Někdy mám chuť Ti ji zamést od výmolů a odházet z ní klacky a klacíky, ale zároveň vím, že bych Tě tím oslabila a vzala Ti možnost se naučit vše, co potřebuješ. Volím Tedy důvěru ve Tvoje schopnosti a tiše Ti posílám vzkaz:

„Vím, že máš na to, abys unesla svoje výzvy. Držím Ti palce, holčičko.“

Vidím a stále objevuji nové dary, které jsi na Zem přinesla. A to zdaleka nemám možnost nahlédnout do Tvého plného potenciálu, který zatím i Ty sama po dílčích kouskách objevuješ a učíš se s ním pracovat. Někdy mám tendenci Tě směřovat do oblastí, které připadají lákavé a zajímavé mně, ale zároveň si uvědomuji, že Ty nejsi já a tak Ti dávám svobodu a vetkávám Ti do srdce:

„Vím, že jen Ty sama víš, co máš v tomto životě naplnit za poslání a věřím, že se Ti to podaří. Sleduji Tě bedlivě, připravena být Ti k ruce, pokud budeš potřebovat, a také ochotna nechat Tě jít do zákoutí, kam bych se já ze strachu třeba nikdy nevydala. Máš moje požehnání být sama sebou, takovou, jakou toužíš být.“

Všímám si, že nacházíš svoje pravé místo na světě i tím, že se vymezuješ vůči mně a tátovi. Vím, že je to tak správné, a i když někdy mám chuť Tě varovat, abys nechodila do uliček, které se v mém životě ukázaly jako slepé, rozhoduji se pro přijetí a něžně Ti šeptám:

„Máš právo dělat chyby a poučit se z nich, jako to celý život dělám já. Nemohu Ti předat svoje zkušenosti, mohu Tě jen s láskou doprovázet svým příkladem a svými názory, pokud o ně budeš stát. A i když si o ně řekneš, neočekávám, že je přijmeš za své. Vím, že jsi moudrá a jen Ty dokážeš rozlišit, co je pro Tebe to správné rozhodnutí.“

Občas vytuším i Tvůj strach, že selžeš. Možná se bojíš, že nenaplníš moje očekávání, nebo že selžeš sama před sebou. Také jsem těmito údolími prošla, a proto Ti mohu upřímně říct:

„Mě zklamat nemůžeš. Ač mám občas nějaké představy o tom, jak by věci měly ideálně být, tak hluboce uvnitř sebe cítím, že nemám právo po Tobě ani náznakem chtít, abys plnila moje sny. Můžeš zklamat jen samu sebe, pokud se vzdáš svých vlastních snů a vizí. A já ti z celého srdce přeji, abys měla odvahu být si věrná a jít za voláním své vlastní duše.“

V drobných střípcích vytušuji, že jsi si z lásky ke mně, na sebe vzala určitou zátěž, která patří mně. Prosím, vrať mi ji. Jsem dost silná na to, abych ji nesla sama a proto Tě žádám: 

„Nesnaž se mě zachránit před bolestí a zklamáním. Nejsi zodpovědná za moje štěstí a já se o něj postarám sama. Nemusíš se mi zavděčovat, těšit mě, ani rozveselovat. Mně stačí, že jsi.“

 

Přes to všechno, co jsem Ti zde napsala, Tě prosím, abys i Ty byla vůči mně shovívavá

Někdy se mi podaří sklouznout do strachu a to Tě pak poučuji, opravuji, napravuji, navádím a odvádím.

Nechci taková být, ale věz, že i toto je důkaz mé lásky. Chovám se tak proto, protože mi na Tobě tak moc záleží. Jen ta forma je neotesaná a nevhodná. Pracuji na tom, a když bych se zase někdy dostala na tuto nemilou kolej, pokud to zvládneš, jen mě obejmi. Jak ucítím Tvé srdce na své hrudi, uvědomím si, že jsi vzešla ze mě, ale nejsi můj majetek.

Jsem vděčná, že sis vybrala právě mě

Ze všech možných matek na celém světě, z těch miliónů, jsem zrovna já od Tebe dostala důvěru, abych Tě přivedla do života a poskytla Ti v jeho počátku péči, zázemí a domov. Je to pro mě čest, ač někdy mě tíha zodpovědnosti za to, abych i já před Tebou obstála a byla dobrou mámou, drtila.

Teď, když Tě vidím, jak rozkvétáš jako poupě, vím, že jsem Ti poskytla vše, co jsem sama měla a uměla, a že teď už jsi sama svou vlastní paní.

Použila jsem mnoho slov, ale to hlavní, co bych chtěla, aby jsi z nich vyčetla je toto: Miluji Tě takovou, jaká jsi a přeji Ti, abys žila takový život, jaký chceš žít – v souladu sama se sebou.“

S láskou Tvá Máma

Zdroj: Tereza Kramerová