Aby vás to s dětmi bavilo! 1 rada nad zlato

11.08.2015 15:18

Aby Vás to s dětmi bavilo, nemusíte sjíždět po tobogánu do moře anebo se vznášet v balónu nad lesy. A nemusíte si ani lámat hlavu, co byste tak dneska měli dělat, abyste se bavili Vy i děti.

Na začátku mateřské mě zaplavovaly hodně nepříjemné pocity, když jsem si po ránu uvědomila, že jsem na dnešek nic nenaplánovala a budeme celý den s Terezkou samy. A tak jsem každý den měla sraz s některou kamarádkou v podobné situaci, anebo jsme jely za programem pro matky s dětmi.

Dnes mám dcery dvě, Terezka má skoro šest, Kristinka tři a půl. Sice je léto, ale už 14 dní trčíme doma, každý den, bez návštěv a zábavy. Terezka byla nemocná, a tak léto prozatím trávíme v domě a na zahradě.

Před několika dny jsem si uvědomila, že by mi to podle dřívějšího schématu mělo vadit, měla bych být otrávená a znuděná. A nejsem, dny plynou a žádné nepříjemné pocity mě nezaplavují. Ani po ránu, ani kdykoliv přes den.

„To by mě zajímalo, co děláte, že Tě to baví.

Já marně hledám něco, co by bavilo mě i děti…,“ napsala mi moje kamarádka.

Dva dny jsem usilovně přemýšlela. Podívala jsem se na výčet toho, co celé dny děláme. A nic extra zábavného tam nebylo. Tak v čem to je, že mě to s nimi baví a dřív to bývalo místy i utrpení?

Je to jednoduché. Trochu si teď zapřeháním, aby výrazněji vyznělo, co chci říci.

  • Příklad A

Představte si, že jste vyrazili na výlet s partou dospělých, bez dětí. A Vy po celou dobu něco řešíte.

Nejprve, co jim nachystáte k snídani, pak zjišťujete předpověď počasí a oznamujete všem, ať si vezmou pláštěnky a že vyrážíte za půl hodiny. Plánujete trasu, aby to všechny bavilo, cestou jste na půl ve střehu, kdyby se něco dělo a napůl se oddáváte svým myšlenkám.

Jdete lesem. Všichni ostatní se baví, Vy jste duchem někde jinde. Mluvíte na ostatní jen, když je třeba, aby něco udělali, anebo když jim chcete vysvětlit rozdíl mezi borůvkou a vraním okem. Moc Vás to celé nebaví, jste obsluha, obstarávači potřeb, dokonce chvílemi zakoušíte pocit, že to je za trest.

Máte to? Jak Vám je? Cítíte se někdy podobně s dětmi doma?

  • Příklad B

Teď si to představme trochu jinak. Potřebujeme partu kamarádů, které máte opravdu rádi a se kterými Vás to baví. Opět žádné děti. Jinak ta samá situace. Jste to Vy, kdo chystá snídani, kontroluje počasí, plánuje cestu, dává pozor, aby se někdo neutopil.

Ale po celou dobu jste s partou svých kamarádů, takže si s nimi povídáte (skoro nepřetržitě celý den), bavíte se, jste duchem přímo tam, v lese a když potkáte vraní oko, vysvětlíte, že to není borůvka a pokračujete v započaté debatě.

Cítíte ten rozdíl? Děláte úplně tu samou věc. Ale cítíte se jinak. V prvním případě to máte za trest a v tom druhém se bavíte.

Proč? Není to v tom, že v případě A jde o jakousi neurčitou skupinu dospělých a v případě B  o Vaše kamarády. Spíš na to pohlížejme tak, že jde o úplně stejnou skupinu lidí.  Ale v prvním případě Vás ta skupina spíše obtěžuje a ve druhém případě si ji užíváte.

Hmm…Nějakou logiku to snad má. Ale jak to mám udělat, abych se začala cítit jako  v případě B???

Tak já Vám to řeknu.

Bedlivě jsem sledovala po dva dny všechny svoje myšlenky, impulsy a taky to, co děláme a jak. A našla jsem úplně prostou a jednoduchou věc.

Je potřeba si s dětmi POVÍDAT. Ale opravdu povídat. Jako to děláte s partou kamarádů, jen přiměřeně věku Vašich dětí.

V čem tkví zázrak povídání? Pod jeho povrchem je porozumění, naladění se jeden na druhého, vnímání druhého, pozornost, laskavost, společné bytí a především ono stokrát omílané bytí v přítomnosti.

A má zázračné účinky. Protože děti se povídáním učí komunikovat s námi dospělými a vnímat, co jim říkáme. Když potom po dětech něco chci, tak se mnou většinou spolupracují a není v tom pražádný nátlak, protože jedeme na kamarádské vlně.

Povídání má také „vedlejší účinky“. Rozvíjí fantazii, představivost, hravost, slovní zásobu a vyjadřovací schopnosti.

Je vyčerpávající pro obě strany, když se dospělí omezí na povinnosti s dětmi spojené, na to, že se je snaží vychovávat, obstarat a zabezpečit, a mluví na ně pouze, když po nich něco chtějí, anebo jim něco vysvětlují. Je v pořádku po dětech něco chtít, anebo jim vysvětlovat. Pokud máme tu potřebu.

Ale k pohodě všech je nutné povídat si s dětmi jen tak. A to se dá dělat kdykoliv. Je to příjemné pro obě strany a vede to k Vaší zábavě. Cokoliv potom s dětmi děláte, je zábavné i pro Vás.

Tím, že si povídáte, jste neúprosně vtaženi do přítomného děje, přestanete odbíhat v myšlenkách a nebudete mít pocit, že život je někde jinde. Tak jako v příkladu B.

Já si ale přeci s dětmi povídám!

Sledujte celé následující dva dny, o čem se s dětmi bavíte. Pokud Vám vypráví, co se dělo ve školce a Vy to zpestříte dvěma doplňujícími dotazy, tak to ještě není povídání si.

Povídejte si s dětmi. Povídat si umíte. Vzpomeňte si, jak se bavíte s kamarádkou a aplikujte ten styl přiměřeně na své děti. Sledujte, jak často na děti mluvíte proto, že chcete, aby něco udělaly (anebo nedělaly) a jak často na ně promluvíte jen tak a rozvine se z toho delší debata.

Nezabývejte se tolik v myšlenkách obstaráváním svých dětí. Všechno stihnete a s mnohem větší lehkostí, i když se tím nebudete skoro zabývat.

Předevčírem jsem večer přišla do kuchyně, rozhlédla se a proletěla mi hlavou myšlenka: „No tohle, kdy jsem tady jako uklidila?“ Uklidila jsem, ale nevěnovala jsem tomu skoro pozornost a tak mě samotnou překvapilo, že je uklizeno.

Netvrdím, že nejsou i jiné způsoby,

jak se s dětmi bavit, anebo že stačí si povídat a vyřeší se všechny problémy.

Tvrdím, že pokud se Vám podaří prožít to, co popisuji, pochopíte princip a zažijete na různých úrovních velké změny v soužití s Vašimi dětmi.

O nic nejde. Není se čeho bát, tady nejde šlápnout vedle. Prostě to zkoušejte, dokud se Vám to nepovede. A pak už to půjde samo.

Rozhovor před spaním…

  • „Mami, já se těším, až bude podzim.“
  • „Protože nebude takový vedro? Protože budeš mít narozeniny?“
  • „Ne. Protože bude na zemi listí a já ho budu moct sbírat. A budu mít tolik listí, kolik budu chtít.“
  • „Aha. A co s ním budeš dělat?
  • „Budu ho sbírat.“
  • „Postavíme si z něj domeček? Na zahradě?“
  • „Tak jo. A budeme mít z listí i postele. A židle.“
  • „ A já budu na listech vařit k obědu listy. A jíst můžeme na stromě.“

Pauza

  • „No jo, na podzim jsou listy nejlepší, protože mají spoustu barev. Teď v létě jsou většinou jenom zelený. Na podzim jsou žlutý, hnědý,…“
  • „I červený?“
  • „Jojo, i červený, na zahradě máme jeden takovej strom…“
  • „A mami?“
  • „Ano?“
  • „Mám ráda listy.“

Buďte hraví! Nenechte se spoutávat tím, že se něco nedělá, neříká, nebo že je to nesmysl. Vymýšlejte si a bavte se. Překvapujte své děti i sebe. Hodně zdaru a zábavy Vám přeji!

 

pro Sebeřízení.cz: Petra Hanelová